> Neaktivita na non-RPG chate nezabúdajte prosím na to, že ho tu máme! :)
> Váš názor na PRÍBEH písaný podľa hry WA?Úvod
> Prebieha rekonštrukcia!

Rebecca Katherine Evans

20. may 2013 at 22:08 | Miki
Meno: Rebecca Katherine Evans
Rasa: Človek
Vek: 19 (23.8.1993)



Popis: Na to, kolik jí je, vypadá mlaději. Ne že by jí to vadilo, ale ne vždy se to hodí. Moc jí k tomu nepomáhá ani její výška- 168cm. Navíc je docela hubená, což je jistě taky další věc, proč tak vypadá. Má světle hnědě vlasy, které dostávají na sluníčku zrzavý odlesk, na což je docela pyšná. Tím se totiž ne každý může chlubit. Vlasy má dlouhé po ramena, připadá jí to praktické. Nejsou ale tak krátké, aby nešly stáhnout do drdolu či culíku, které nosí poměrně často. Zdůrazňuje to tak její oválný obličej, který nemá takřka žádné vady na kráse. Ale nikdo není dokonalý, Rebecca není výjimkou. Má světlé, hnědé oči, které jsou skoro až zlaté a téměř vždy se usmívají, i když jí do smíchu moc není. Obočí má vždy pečlivě upravené, nechtěla by vypadat zanedbale. Nosík má menší a rovný, více zasazený v obličeji. Její rty jsou světle růžové, střední velikosti a plné. Horní ret tenčí než spodní, jako to má většina lidí. Uši nemá největší, ale ani nejmenší. Většinou je zdobí malé zlaté náušnice ve tvaru perel. U levého oka má malou a téměř nespatřitelnou pihu. Má dlouhý a tenký krk, který vždy zdobí zlatý řetízek s křížkem. Až na náušnice a zmíněný řetízek si v doplňcích moc nepotrpí. Má štíhlou postavu, která je celkem bohatá v oblastech hrudníku. Oblékne na sebe téměř cokoliv, pouze to nesmí být moc…vyzývavé. Nenosí moc oblečení světlé barvy, protože její pleť je už dosti světlá, ač bílé oblečení nosí celkem ráda. Na nohách má po většinu času baleríny, lodičky nosí opravdu jen v krajních příležitostech, za normálních podmínek by si je na nohy neobula.

Povaha:
Rebecca je většinou milá a hodná, každému vždy ráda pomůže. Bohužel, ne vždy si uvědomí, že tím, jak každému tolik pomáhá, je často zneužívána. Je velmi nesobecká, pro ostatní by se třeba i rozkrájela. To taky bývá často zneužíváno. Většinu svých pocitů si nechává pro sebe, neměla nikdy potřebu svými problémy zatěžovat ostatní, kteří je mají stejně tak jako ona. Její pocity jsou ale vidět na obrazech, které tak ráda kreslí. Až moc lpí na pořádku. Nesnese, když musí být v neuklizené místnosti. Je velmi nábožensky založená. Má menší závislost na kafi, protože musela několik let vstávat časně ráno a dojíždět na svojí školu. Takovou závislost by si tímto způsobem jistě vypěstoval každý. Ráda čte, kreslí a maluje, chodí na procházky po přírodě, učí se…Je toho opravdu hodně. Avšak nerada sportuje. Tělocvik a vše s ním spojeným jí nejde. Možná jen míčové hry, které jí taky docela baví. Je soběstačná, ale je ráda, když jí někdo taky někdy pomůže. Ve všem, co dělá, je vždy pečlivá, což je někdy docela otravné. Je tolerantní, ale vždy má něco, co by zkritizovala, ač si tu kritiku nechává pro sebe. Je spolehlivá, zodpovědná, pravdomluvná, ale zároveň i bojácná a neumí se "odvázat". Ráda plave.

Historie:
Jednoho krásného a slunného dne v Londýně se narodila malá hnědovlasá holčička. Jejími rodiči byli John a Margaret Evansovi, kteří se opravdu milovali. Stejně tak si hned zamilovali jejich první dítě, které pojmenovali Rebecca, po matce Johna, a pokřtili na Katherine, po matce Margaret. Nepatřili zrovna k nejbohatším rodinám, ale ani k těm nejchudším, prostě ten zlatý střed. Měla spokojené dětství, měla spoustu příbuzných, kteří ji měli podobně rádi jako její rodiče. Nemohla si na nic stěžovat, ale rozmazlená nebyla. Tři roky na to se jejím rodičům narodilo další dítě, zase holčička, Tabitha, která byla trochu zlobivější než Rebecca. Ale to nikomu moc nevadilo. Když začala Rebecca chodit do školky, dostala řetízek s malým zlatým křížkem, který nikdy nesundávala. Takovýto řetízek měla celá její velká rodina, všichni byli velmi nábožensky založení. Ve školce se necítila moc dobře, protože jí nikdy nešlo zapadnout mezi ostatní její vrstevníky. Většinou pak byla terčem posměchu, ale nikdy si z toho nic nedělala. Místo toho si pak začala kreslit různé ty dětské obrázky. Její matka jí místo pohádky na spaní četla nějaký příběh z Bible pro děti, takže se její náboženské založení pěstovalo už od celkem raného věku. To se nedalo říct o její sestře, která byla stále zlobivější. Naštěstí to ustalo, jakmile i ona začala navštěvovat školku, kde byla na rozdíl od Rebeccy oblíbená. Rebecca už ale odcházela do školy, takže nechala malou Tabithu samotnou. Ve škole se to moc nelišilo od školky. Oblíbená stále nebyla, ale stejně jako ve školce si z toho nic nedělala. Spíše se zajímala o studium. Patřila k nejlepším ve třídě, což jí vytvořilo přezdívku "šprtka" . Byla to celkem pravda, takže si toho nevšímala. Její rodiče jí stále opakovali, že si nějakou kamarádku najde, stačí věřit. Věřila jim, že se tak jednou stane. Tabitha ve škole nezářila tak jako její o tři roky starší sestra, ale stále byla oblíbená, jako ve školce. Párkrát se tím Rebecce smála, to bylo celkem ošklivé, ale nemusela tam s ní na škole zůstávat déle. Odešla na jeden z lepších gymplů, na který by se Tabitha nedostala, ať by chtěla sebevíc. Tam už se konečně dočkala té kamarádky, která se jmenovala Lily. Byly si ve spoustě věcech podobné, i měly stejnou víru. Rebecca byla rázem veselejší a usměvavější. Takže čas plynul dále, Rebecca rostla, Tabitha také, jejich rodiče postupně stárnuli. Tabithu už ani moc doma nepotkávala, protože byla stále u některé z jejích kamarádek nebo na nějaké párty. Její rodiče to docela trápilo, měly strach, aby se jí něco nestalo nebo aby nezhřešila a nedostala se do Pekla. Naštěstí měly Rebeccu, která byla velmi hodná a dělala jim jen radost. Ale taky se o ní bály, aby se náhodou nenakazila těmi špatnými lidmi na její škole. To se naštěstí nikdy nestalo. Zatímco Tabitha měla nakročeno k tomu, aby se stala zločincem, Rebecca byla stále hodnější. Na chvíli ale měla trochu špatné období, protože jí opustila její jediná kamarádka Lily. Chtěla jí vzít na nějaký večírek, ale ona nechtěla, tak se urazila a přestala se s ní bavit. Zároveň jí umřela babička z matčiny strany, se kterou si velmi rozuměla. Stáhla se proto do sebe, skoro přestala mluvit. Vlastně za ní mluvily její obrazy, co kreslila. Zjistila, že jí to velmi baví a jde. Zachycovala tak všemožné myšlenky, co jí prolítávaly hlavou, sny, které se jí zdály. Začala chodit do několika výtvarných kroužků, kde zářila stejně tak jako v učení ve škole. Nakonec se po maturitě rozhodla jít na uměleckou vysokou školu v Itálii. A tak se i stalo. Jejím rodičům se to sice moc nelíbilo, ale když viděli, jak je při tom Rebecca šťastná, podpořili jí v tom a zaplatili jí vše, co potřebovala. Tabithu to vůbec nezajímalo, tou mlátila puberta, takže v den jejího odletu se s ní ano nerozloučila. Sice to Rebeccu docela mrzelo, ale nakonec se s tím smířila. Až moc se těšila na vše, co jí v Itálii čeká.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement