> Neaktivita na non-RPG chate nezabúdajte prosím na to, že ho tu máme! :)
> Váš názor na PRÍBEH písaný podľa hry WA?Úvod
> Prebieha rekonštrukcia!

Daphne de Maurier

1. june 2013 at 12:41 | Daraya

Meno: (Nemesis) Daphne de Maurier
Rasa: Človek
Vek: 24 (18.12.1989)


Popis: Daphne je středního vzrůstu a štíhlé, pevné postavy. Její pleť je docela bledá na to, že žije v jižní Itálii. Od ostatních ji odlišuje i to že na sobě nemá žádné pihy ani mateřská znamínka. Bělostná pokožka neuvěřitelně kontrastuje s jejími od přírody rovnými vlasy barvy havraních křídel. Na obličeji jsou nejvýraznější zářivé bledě modré oči, které jsou hluboké jako nekonečné oceány a skrývají v sobě bránu do Daphneiné duše. Lehce růžové rty jsou stále roztažené do milého úsměvu. V její kosmetické taštičce najdete jen obyčejné černé oční stíny, černou tužku na oči a balzám na rty s vůní medu nebo malin. Kdykoliv ji potkáte, uvidíte na jejím krku přívěšek černé lebky. Je to něco, co symbolizuje její druhou polovinu já, něco co si ponese už celý život. Například si nikdy neobleče jinou barvu než černou. Mnoho lidí ji kvůli tomu označilo za emařku, gotičku a tak dále. Ale to není ten důvod. Příčina temnoty v její duši se jmenuje Nemesis. Bohyní odplaty se nazvala sama, spoustu démonů ji tak zná a přesto by si ji nikdy s křehkou Daphne nespojily. Ne, přeci Daphne a Nemesis jsou úplně jiný bytosti. Nemesis je oproti Daphne dokonalá silná bojovnice proti démonům. I tak je dost složité Nemesis poznat, protože miluje převleky a paruky, takže má mnoho podob. Je vždycky ozbrojená. Za pasem černých kožených kalhot se vždycky najde nějaká ta speciální zbraň a kratší dýky a přes rameno nosí přehozený snad nerozbitný výjimečný meč z blyštivého kovu. Daphne chodí neozbrojená. Ví, že když bude potřeba - akutní potřeba, jinak by ani za nic na světě neprozradila, že umí bojovat - je dost vynalézavá, aby z té či oné patálie bez vážnějších zranění dostala.

Povaha: Protože vede dva odlišné životy, má i dvě odlišné povahy. Striktně je mezi sebou odděluje. Daphne je vzorem živé a bláznivé dívky, která se snaží užívat si každý den. To skutečně dělá, protože nad ní deno-denně visí hrozba posledního vydechnutí. Je vždy milá, ochotná, snaží se být dobrou studentkou vysoké školy psychologické, ale jen tak-tak proplouvá. Umí mlčet jako hrob a tak je skvělou vrbou. Ale na druhou stranu moc mluví a ráda si prosazuje svůj názor. Nebojí se zkoušet nové věci. Zásadně se rozhoduje podle svých pocitů a instinktů. Vyhledává společnost lidí, protože nesnáší samotu - když je dlouho sama někdy trpí i samomluvou. Nesnáší lháře a přetvářku. Tihle lidi nemají šanci, že se s ní spřátelit. Ti ostatní se k ní můžou dostat velmi snadno, protože je důvěřivá, možná až naivní, ale pořád záhadná jako hrad v Karpatech. Přesto není blbá, právě že naopak, kdyby nelítala po nocích venku a nezbavovala svět temnoty, mohla by být premiantkou třídy. Ze začátku ji děsilo, že se jí její noční životní styl vlastně líbí, teď už si zvykla a bere to jako obyčejnou práci. Totiž… Nemesis vůbec není takové zlatíčko jako Daphne. Je vraždící stroj, lovkyně démonů, kterou nezastaví vůbec nic. Je dobře vycvičená na boj z blízka, z dálky, se zbraní i beze zbraně. Nikdy není k vidění mimo boj, nečekaně rychle se objeví a pak zase zmizí tak, aby ji vidělo co nejmíň očí. I když Daphne od Nemesis odděluje, pořád je jednou osobou, proto nemůže být na dvou místech zároveň. Má jasnou vůli přežít, proto pořád trénuje a učí se nové a nové techniky boje. Tak se stalo, že ta veselá holka Daphne nemá moc přátel, protože s nimi nemůže trávit skoro žádný čas. Ale nezoufá si. Obě její poloviny jsou optimistky, takže věří, že tahle honba bez konce jednoho dne přeci jen skončí. Oprava: zvrácené optimistky - konec může znamenat jedině smrt.


Životopis:Narodila se do početné rodiny, která se po jejím příchodu na svět ještě více rozrostla. Její matka Zohra měla celkem šest dětí s čtyřmi různými manželi, Daphne byla čtvrtá narozená v pořadí. Prvorozený syn Abe byl o osm let starší, dvojčata Bruno a Canderra oslavili pět let, když se Daphne narodila. To její matka byla vdaná za muže číslo dvě - muž číslo jedna zemřel. Daphne svého otce nikdy neviděla. S novým mužem číslo tři o rok později přišel na svět Emmett. A o čtyři roky později se historie opakovala a čtvrtý muž v pořadí zplodil Faith. Díky Bohu, že Daphne neměla dalšího sourozence, bála se, že se bude jmenovat Gertrůda nebo Gustav… Je jasný, že moc lehký život neměli. Manžel číslo tři Zohru přivedl na buben. Sebral všechny prachy a zdrhl za kopečky. To bylo pro rodinku nejhorší období. Daphne si na to nepamatuje, byl jí teprve rok, ale Abe jí vždycky říkal ať je ráda, že žije ve sladké nevědomosti. No i přes nástrahy života se Zohra snažila vychovat svý děti, jak nejlíp uměla a mohla. Manžel číslo čtyři - jehož přijmení nosí celá rodinka - ji v tom později dost pomáhal. Všichni si ho oblíbili a brali ho za pravého otce. Konečně se svět zdál růžovější. Daphne byla jako každá normální teenegerka. Ráda místo učení chodila ven, hádala se se sourozenci, s nafoukaným Brunem se i prala, koukala po klucích, experimentovala… Prostě obyčejná, ničím speciálním nevyčnívající dívka. Přesně v den osmnáctých narozenin se odlišila. Ten den ve škole omdlela a probudila se pozdě odpoledne doma v posteli. V komatu viděla anděly, kteří k ní promlouvali něco o rovnováze dobra a zla, že ona je jednou z X vyvolených, aby tuto rovnováhu udržovala a něco o meči, který ji v tom bude pomáhat. Zprvu si myslela, že to byl jen sen, výplod fantasie, halucinace, ale když později šla na půdu, kde údajně měla onen meč najít, všechno se potvrdilo. Jasně, že měla plnou hlavu otázek a byl i anděl, který jí na ně odpověděl. Vtloukal jí do hlavy, že je to dar ne prokletí a i kdyby, tak s tím už nic neudělá. Andělé s démony nemůžou otevřeně bojovat kvůli mírové smlouvě, takže tohle je jejich řešení. To, že se stala lovkyní démonů je na základě vrozených schopností a vlastností, nevykroutí se z toho, a kdyby svůj osud ignorovala, vymstilo by se jí to. Tak začala s tréninkem, milionkrát hudrovala, že ji na to mohli připravit dřív, ale stejně dělala to, co se od ní očekávalo. Před rodinou všechno tutlala, a že se to dělala špatně, když každej druhej sourozenec byl práskač. Nakonec se v devatenácti odstěhovala a rozjela aktivní lov. Zprvu to bylo těžký, nevěděla co a jak. Často byla zraněná div né mrtvá, dlouho se zotavovala a než zničila nějakýho démona, trvalo jí to snad celý století. Přišlo období, kdy s tím chtěla nadobro seknout, jak zjistila, ony démony pozná jen ona ne normální lidi a připadala si šílená. A to vždycky chtěla být psychiatrička… Začala studovat a žít zase jako obyčejná holka. Ale varování se vyplnilo. Po nějaké době nic nedělání začali démoni nacházet ji. Když chodili po jednom, mohla se jim vyhýbat a dělat, že je nevidí. Listopadové noci se u jejího domu nashromáždil snad tucet představitelů zla. Nebyla jiná možnost, než je všechny pobít. Mise skončila úspěšně pro Daphne, která poznala, že tady končí legrace, protože tak mohla ohrozit všechny nevinný lidi okolo. Začala znovu s aktivním tentokrát agresivním lovem. Začalo se o ní ve sférách pekla mluvit, ale nechtěla, aby všichni věděli, že Daphne de Maurier je ta, co v rukou svírá nebeský meč. Ne, na to má, dá se říct klidný život Daphne ráda. Proto to jméno Nemesis, které její druhou polovinu vystihuje. Tak si žije, přes den vysokoškolačka s žádným volným časem, v noci prostředek k udržení míru.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement