> Neaktivita na non-RPG chate nezabúdajte prosím na to, že ho tu máme! :)
> Váš názor na PRÍBEH písaný podľa hry WA?Úvod
> Prebieha rekonštrukcia!

Gabriel

23. august 2013 at 12:42 | Daraya |  Anjeli

Meno: Gabriel (na zemi používá příjmení Bearer, jeho jméno často mnozí zkracují na Gabe, už si na zkratku za ten čas zvykl a slyší na ni)
Rasa: Anjel
Vek: 2894/25 lidských let
Dátum narodenia: 29.9.882 př.n.l.

Popis: Ačkoliv z toho není právě nadšený, všude kam přijde na sebe jeho 189 centimetrů vysoká postava přitahuje pozornost. Je tak krásný, že vypadá jako oživlá antická socha. Gabrielovo tělo má dokonalé proporce a každý sval, jako by byl vytesaný z nejčistšího mramoru. Jsou potaženy jemnou, hebkou, ale pevnou a téměř neproniknutelnou kůží, alabastrově bledou. Na slunci se dovedla, ale pěkně opálit a dostat pěkný bronzový odstín. Po zbytek roku, ale byla bledá a tak průhledná. Snadno se dá uvěřit tomu, že ve skutečnosti obsahuje světelné částečky. Ještě patrnější je to ve tmě, kdy odhalená kůže vydává slabou zář, jako měsíc a hvězdy, jako by v sobě měla zdroj nějaké energie. Jeho vlasy barvy písku, jemné a hebké jako hedvábí, mu sahají po lopatky. Ve sličné tváři jemných rysů, pod mírně klenutým obočím na první pohled upoutají jeho oči, jež jsou dešťově šedé, orámované dlouhými hustými řasami. Za denního světla se občas třpytí jako stříbro. Dovedou se na svět dívat mírně a chápavě a jejich pohled hřeje, zvedá náladu a odplavuje starosti. Umí ovšem také ztvrdnout v ocelovou šeď a zahořet spravedlivým hněvem, pokud se naskytne důvod. Potom v okolí probouzejí hrůzu a děs. Ve vzduchu vždy panuje nejistota, že začnou metat blesky. Mezi očima je vsazený rovný nos a pěkně tvarované ústa se světle růžovými jemně krojenými rty. Když se roztáhnou v úsměvu, což bývá bohužel zřídka, odhalí dvě řady dokonalých zubů, bílých a zářivých jako perly. Perleťová pokožka jeho tvář rozjasňuje. Jeho téměř neodlučitelnou součástí je stříbrný řetízek s přívěškem křesťanského kříže, který se mu vždycky houpá na krku. Většinou se tváří vážně, nezúčastněně, jen zřídkakdy něco jeho vážný výraz naruší. Když se mu něco nelíbí, tváří se neproniknutelně. Nedá znát, co si myslí, nebo jak se cítí. Ačkoliv patří mezi nejsvětější bytosti, v oblékání dává přednost pohodlnému, volnému oblečení. Nejčastěji ho lze vidět ve volných džínách, košilích a svetrech. Košile s kravatou nejsou nic pro něho. V upnutém se cítí omezený. Samozřejmě, že vypadá dobře ve všem, ale když není zbytí, umí se vkusně a elegantně obléknout. K jeho půvabu a dojmu, že není z tohoto světa přispívají i jeho pohyby , které jsou vždy za všech okolností nenucené, plynulé s přirozeným půvabem. Jeho chůze připomíná spíše tanec, než chůzi. Nikdy po sobě nezanechává stopy, pokud nechce, i když jde po nějakém měkkém povrchu, jako je tráva nebo písek. Okolo něj je vždy přítomná vůně deště, jako by ho obklopovala a halila do jemného závoje. Jeho křídla, když je roztáhne, dosahují rozpětí tří metrů. Jsou mohutná, bíle planoucí. Jsou těžká, opeřená a vzbuzují dojem, že pulzují vlastním životem. Jsou ledově bílá a postříkaná měděnou a zlatou. Ačkoliv pamatuje na přísný zákaz je na zemi ukazovat, pokud není zbytí, používá je. Před lidmi si dává pozor, démony a anděly příliš neřeší. Křídla jsou jeho neodmyslitelnou součástí a dotvářejí jeho osobnost.

Povaha: Gabriel je odjakživa hodný, dobrý, spravedlivý, pečující o své okolí o všechny a všechno v něm. Vnímavý, ohleduplný, pravdomluvný, čestný. Nemá rád přetvářku a faleš. Nesnáší lež, pokrytectví, sobeckost. Nenávidí zlo, války, boje, násilí. Jeho velkým snem a ideou, za kterou neúnavně jde, je, že jednou dobro zvítězí nad zlem a na zemi bude ráj. Ačkoliv stojí nohami pevně na zemi, zažil a zažívá toho hodně, uchovává si svou naději a nezdolnou víru v dobro a osvícení. Ze svých ideí a snů čerpá sílu a energii na boj s temnými silami a zlem ve všech podobách. Někdy se to může zdát jako naivita, ale on, prostě neztrácí víru. Po všech nezdarech, i když je nese těžce a zklamání je pro něj těžké, se vždy oklepe a pokračuje dále. Víra je jeho nejsilnější a nejmocnější zbraň. To, že na sebe poutá tolik pozornosti způsobuje i jeho aura dobra, lásky a pozitivního myšlení, která jej obklopuje. Lidem dobré vůle i všem bytostem světla dodává sílu. démony oslabuje a ničí. Zdá se, že on sám si to již za ta staletí ani neuvědomuje, ale pokud chce, může tuto auru posílit vnitřním zlatavým světlem, kterým je jeho nitro naplněno. Ačkoliv je naplněný světlem a dobrém, po světě chodí většinou vážný s neproniknutelným až zachmuřeným výrazem. Viděl už tolik zla a zloby, že se mu to vepsalo do tváře i do očí. Ty prozrazují i přes jeho mladý fyzický věk a vzhled, že toho viděly a prožily hodně a ještě více zlého. Málokdy se pousměje a smích je u něj velká vzácnost. Přesto, když se to někomu povede, jeho smích je nakažlivý a líbivý na poslech. Stejně jako jeho hlas, který je povětšinou tichý, sametově jemný a příjemný na poslech. Umí, ale i zahrozit a pak zní jako dunivý hrom. Je upřímný a vůbec neumí lhát. Je také hodně náladový. Dovede být dlouho klidný, tichý, trpělivý, ale je jako ta tichá voda, co břehy mele a nebo sopka před výbuchem. Když se nashromáždí správné množství lávy a tlaku, stačí pak jiskra a vybouchne. To se pak nezná. Už se za ta staletí poučil, že zlost je špatný rádce a napáchá, jen škody. Vždy, když něco neustál a řešil to ve vzteku nakonec litoval. Proto, když má zlost, snaží se raději vyklidit pole a vychladnout. Umí přiznat svou chybu, když jí udělá. Umí být stejně tak silný a tvrdý, jako pokorný. Miluje lidstvo a vždy má na zřeteli jejich blaho, často na úkor jeho samotného. Pomáhá, kde se dá, a kde může. Přesto se snaží držet od lidí odstup a nezaplétat se s nimi. Odsuzuje anděly, kteří se zamilují do člověka nedej Pane Bože démona. Nechápe to, nerozumí tomu. Přesto je ochotný dát každému takovému hříšníkovi druhou šanci. Je natolik prostoupený světlem, že nechápe temnou stranu. Dodnes nepochopil, jak vznikla, ani proč. Nechápe Lucifera, ani jeho následovníky. I v démonech se snaží vidět potenciální duše ke spasení. Zabíjí je velmi nerad a v nevyhnutelném případě. Pokud nic a nikoho neohrožují, nechává je být, pokud ovšem neplní nějakou misi. Je pacifista a přesto se v nebi stal hlavním válečníkem a je znám též jako "Hrdina boží". Sedává po otcově levici. Byl to on, kdo se podílel na zničení Sodomy a Gomory a díval se, jak město pohlcují plameny a mění se v popel a prach. Stal se jedním z hlavních poslů svého otce. Navštívil Marii a Alžbětu a zvěstoval jim, že se jim narodí syn Ježíš Nazaretský a Jan Křtitel. V nebi je znám také jako anděl spravedlnosti. vedením otce Stvořitele vesmíru se snaží dát zeměkouli ten správný směr a udržet ji na něm. Občas jej posedne smutek a lítost nad tím, čeho všeho už byl na zemi za svou existenci svědkem a z toho, co ještě přijde. Snaží se to nedávat před okolím najevo, ale ne vždy je to pro něho snadné. V takových chvílích a rozpoložení vyhledává samotu a klid v nitru přírody. Má rád vodu v jakémkoliv množství a provedení. Dovede hodiny sedět, pozorovat, jak plyne a buď přemýšlí nebo naopak vypne a nemyslí na nic. Kromě lidstva má rád zvířata, i rostliny. Rád vaří, maluje, běhá, plave, posiluje, pěstuje květiny, ovoce, zeleninu. To mu zůstalo z lidského života. Zpívá a hraje na spoustu hudebních nástrojů, je nutné podotknout, že jako anděl v tomhle odvětví vyniká. Hudbu a zpěv miluje. Není fanouškem společenských akcí, raději se jim vyhýbá. Také nemá příliš v lásce moderní technologie, jako je televize, počítače, internet. Je také tvor veskrze skromný. Nemá rád okázalost a příliš mnoho luxusu. Má rád jednoduchost a prostotu. V některých situacích, naprosto postrádá smysl pro humor. Pán mu dal vládu nad mořem, nad nebem a nad lidským životem. Dokáže vycítit myšlenky lidí kolem sebe. Dokáže vymazat lidské vzpomínky. Dokáže léčit - dotekem. Jeho myšlenka, přání a silné emoce dokáže ovlivnit počasí. Když se rozzlobí, zvedne se prudký vítr, který začne vanout.

Životopis:Gabriel se narodil hodně dávno. Stalo se tak roku 882 př.n.l. předposlední zářijový den na ostrově Kréta v malé vesnice, jejíž jméno si už nikdo, ani on sám nepamatuje. Narodil se do rodiny jako první chlapec, ale nebyl nejstarší. Jeho rodiče měli před ním ještě dvě sestry. Když se narodil, rodiče i okolí jej považovalo za zázračné dítě. Ačkoliv byli všichni z jeho rodiny tmavovlasí a tmavoocí, on byl modrooký blonďák. Všichni to brali jako zázrak. Otec byl dobrý a zbožný člověk. Nebyl chudý ani bohatý, ale měl živnost, kterou dělal velmi rád, a která jeho i celou rodinu slušně uživila. Byl to pěstitel ovoce. Jejich obydlí stálo na okraji vesnice a obklopovaly jej sady plné ovocných stromů. Gabrielova matka, která byla rovněž hluboce věřící, do rodinného rozpočtu přispívala všemožnými ručními pracemi, které existovaly a jejím velkým koníčkem bylo pěstování květin. Jejich zahrada byla nejkrásnější široko daleko. Zašlo to tak daleko, že se stala i královskou zahradnicí. Možná by vše bylo jinak a Gabriel by vyrůstal v domě panovníka, ale nebylo mu to souzeno. Jeho matka velmi krátce po jeho porodu zemřela. Byla to krutá rána pro celou rodinu. Starost o rodinu tak převzala Gabrielova babička a nejstarší sestřička. Otec dlouho přemýšlel, že se přestěhují. Chtěl kvůli hlubokému zármutku nad ztrátou milované ženy všechno opustit. Vše, co mu ji připomínalo. Jeho matka, která převzala péči o rodinu, byla zásadně proti. Tato neshoda je odloučila a Gabriel spolu se svým otcem a sestrami, když měl zhruba tři roky, opustil rodnou Krétu a odešli do Řecka. Krétu a svou babičku už po té nikdy neviděl. V Řecku, otec změnil i povolání, stal se z něj rybář. Usadili se na pobřeží, nedaleko malé vesnice. Otec chodil chytat ryby a pak je prodával. Sourozenci bývali doma často sami. Ačkoliv si Gabriel z raného dětství mnoho nepamatuje, v hlavě má laskavou tvář své babičky, která mu často povídala o Bohu a příběhy, které znala.V Řecku, jak rostl se již o toto téma zajímal sám. Byl velmi zvídavý. Když vyrostl natolik, že mohl pomáhat otci, začal ho otec s sebou brávat na moře. Tam trávili dlouhé hodiny. Otec, který sám byl vzdělaný, začal učit základní znalosti, jako číst, psát a počítat Gabriela. Tam došlo i na další povídání o víře a o boží existenci. Gabriel, který v tom vyrůstal se stal brzy sám věřícím a začal se řídit tím, co náboženství hlásalo. Pomáhal všem a všude, kde se dalo. Dělal to i proto, že mu to přinášelo dobré pocity. Brzy se v jeho okolí nenašel nikdo obětavější. Otcova živnost se rozrostla a Gabriel se stal brzy jeho partnerem. Navíc zdědil po otci lásku k ovoci, jak tomu říkal a po matce hudební nadání. Pořád s proutků vyřezával píšťalky a hrával na ně. Otec, který se už smířil, že zůstane sám, si nakonec našel druhou ženu. Byla to řekyně, která ovdověla, když její muž zahynul na moři, taktéž při rybolovu. Seznámili se, rozuměli a tak se po čase vzali. Bylo to v dobách, kdy Gabriel dospíval. Otcova druhá žena, měla také děti. Dva starší syny a dceru.Gabriel byl v tu dobu již velmi pohledný mladík, vzdělaný, zručný, hudebně nadaný a velmi zbožný. Nebyl také chudý a tak byl velmi dobrou partií, pro své okolí. Jeho srdce, ale promluvilo poprvé, když uviděl svou nevlastní sestru. Byla drobná s dlouhými černými řasami a hlubokýma hnědýma očima. Její dlouhé, husté, vlnité černé vlasy vlály okolo její hlavy jako závoj. Byla to láska na první pohled a byla oboustranná. Navíc, když si spolu vyšli, byli jako noc a den. Když bylo možné, tak se vzali. Postavili si dům nedaleko svých rodičů. Kromě rybolovu se, ale vrátili k pěstování ovoce. Tahle práce Gabriela naplňovala více, než chytání ryb.Také se mu docela dařilo a zajistil pro svou počínající rodinu pěkné zázemí. Brzy se sám stal šťastným otcem. Nejprve se jim narodil syn a po té dcera. Gabriel svou rodinu zbožňoval a dělal vše, aby byli všichni šťastní a spokojení.Tak se blížil jeho pětadvacáté narozeniny. Tehdy se s rodinou vydali k otci. Chtěli uspořádat velkou oslavu.Gabriel se tehdy vydal na moře nachytat na oslavu ryby. To, se mu ovšem stalo osudným. Náhlá bouře, která se přihnala odnikud převrhla jeho loďku a on místo svých narozenin utonul. Nebyl to však konec, jak si myslel. Byl to začátek něčeho nového, jeho nové existence. Bůh si jej už dávno vyvolil za svého pomocníka. Když se skončilo jeho žití na zemi, povolal jej k sobě do nebe. Za všechno dobré, co v životě udělal mu byla dána svatozář a andělská křídla.Mohl tak dále pokračovat v pomáhání lidem a i v nebi se stal brzy velmi užitečným až nepostradatelným. Gabriel se po této nové nabídce vrhnul všemi deseti. Pečlivě s nadšením sobě vlastním dělal vše, co se od něho žádalo. Pomáhal lidem i v nebi. Stal se i ochráncem své pozemské rodiny. Jejich potomky, své potomky stráží a hlídá i v současnosti. Ve své nebeské službě, jak brzy zjistil byly i úkoly, které ho zrovna nenaplňovaly radostí a štěstím. Boj s démony a nekonečná bitva o lidské duše, jej brzy vrátili nohami na pevnou zem. I tak, ale vše plnil bez odmlouvání, protože věří, že Stvořitel vesmíru a života, ví, co činí. Za své věrné služby byl brzy po příchodu do nebe povolán mezi archanděly a stal se božím poslem a to doslova. Marii i Alžbětě zvěstoval, že se jim narodí Ježíš Nazaretský a Jan Křtitel. Také to byl on, kdo stál za zničením Sodomy a Gomory, hříšných Hebrejských měst. Jeho dobrota, oddanost, moudrost a služba Stvořiteli, mu zajistila velmi vysoké postavení v nebi a také velkou oblíbenost mezi anděly. Sedává po otcově levici. Často se vracívá na zemi, do různých míst a měst, kde plní mise, které mu byly svěřeny. Jen velmi zřídkakdy se mu nepodaří uspět. Nyní se vydává na další misi.
 

3 people judged this article.

Comments

1 chatovsem chatovsem | Web | 27. august 2013 at 18:36 | React

Připomíná mi někoho z Vyvolených ale oni se skoro nezměnili třeba se to ve skutečnosti ten Gabriel.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement